Z opožděného outsidera premiantem

Maminka Hana z Prahy

Po jednom z očkování můj malý syn začal mít čtyřicítky horečky. Lékařka nás hnala na krevní testy, protože teplota nechtěla jít dolů. Poprvé v devíti měsících mu tak brali z hlavičky krev – neměl totiž nikde pořádné žilky, z nichž by se dala nabrat. Nicméně z rozboru se na nic nepřišlo. (Po několika dnech teplota spadla, sráželi jsme ji nurofenem, paralenem čípky).

Než se tohle stalo, tak byl jako všechny malé děti. Žvatlal, ukazoval na všechno, co mu přišlo zajímavé, byl takové usměvavé, zdravé, velmi společenské miminko, lezl po čtyřech k druhým miminkům a dával jim pusinky... Po druhé Hexavakcíně se změnil. Já jsem si toho bohužel nevšimla hned. Nevěděla jsem tehdy o žádných rizicích. Očkovali jsme prostě dál, protože se to tak dělalo, vůbec mne nenapadlo, že by mohlo být něco špatně, navíc jsem netušila, co vlastně vakcíny obsahují a co dělá očkování v těle. Dopadlo to tak, že přestal mluvit, přestal reagovat na svoje jméno a místo hraní a komunikace začal s hračkami házet a třískat, mlátil hlavou do zdi, řval třeba nonstop hodinu v kuse. A nejen to. Přestal mít hlad, nechtěl jíst, přestal přibírat. Začal taky mít velké potíže s trávením.

Od jednoho k druhému, bez pomoci

Já chodila k lékařce a dokola opakovala, že to není v pořádku, že se něco děje, že mne Honzík nevnímá. Myslela jsem si tehdy, že mne neslyší – absolvovali jsme tedy vyšetření s ušima, chodili jsme na neurologii. Ze všech stran jsem slyšela jen: on asi bude opožděný, smiřte se s tím. Když mu byly zhruba tři roky, řekli mi, že jde o druh autismu – aspergerův syndrom a dysfázii (opoždění vývoje řeči) – to je časté u autistických dětí – nemluví správě slova, nesprávně je skládají. Děti pak mají díky tomu potíže vůbec něco vyjádřit. Lítali jsme po doktorech a já slýchala: co byste chtěla, buďte ráda, že je takový jaký je a nebojte, ještě je váš syn ve třech percentilech což je měření = váha a výška vůči věku. Za rok nepřibral ani deko.

Jenže já věděla, že ještě něco dalšího není v pořádku. V jednu odpoledne jsem dala dítěti jídlo a ve čtyři už jsem ho viděla v nočníku. Měl totiž po očkování tak oslabenou imunitu, že se jeho organismus neubránil nejen bakteriím a plísním, ale ani virům.

Celá anabáze skončila o rok později po dalším rozboru krve, kdy lékařka prohlásila, že můj syn má nesnášenlivost lepku a kaseinu. V té době už měl po třech hodinách všechno jídlo, co snědl, venku, tak už byla jeho střevní sliznice zničená. Poprosila jsem tedy lékařku, aby mého syna vzali do péče gastroenteorologové a zjistili, co je příčinou toho, že můj syn nesnáší kasein a lepek. Ona si na mne nechala tři čtvrtě hodiny, abychom spolu sepsali zprávu pro gastroenteorologa a poprvé se mne vyptávala na všechny věci, které předtím vůbec nechtěla slyšet. Když jsem odcházela, řekla mi: nebuďte zklamaná, pokud se vám bude odborník věnovat akorát tak pět minut, protože u něj dítě, které nekrvácí z trávicího systému, není nemocné. Sama mi pak popisovala situaci, kdy k němu poslala totálně podvyživené dítě, které bylo kost a kůže a on nešťastným rodičům řekl, že mají přijít až za dva měsíce. Když jsem odtud odešla, něco se ve mně změnilo, zlomilo.

Do té doby jsem tu lékařku brala jako absolutního suverénního odborníka, kterému jsem naprosto věřila a najednou jsem viděla, že ona se toho doktora bojí. Že nevěří, že by se něco změnilo, že snad přestala věřit i tomu, co dělá. Když jsem si doma přečetla, co napsala do zprávy, kterou jsme, jak jsem si celou dobu myslela, tvořily spolu, nikde jsem se nedočetla těch hodnot v krvi, které potvrzují, že můj syn má netrávení bílkovin a už vůbec tam nestálo, že mu to narušuje psychiku, a že právě špatná metabolizace bílkovin synovi způsobuje projevy autismu. Žádanku jsem hodila do koše a rozhodla se, že to dokážu sama, přijít na to a pomoci synovi.

Zdraví ve svých rukou

Vzala jsem tedy zdraví svého syna do svých rukou. Začala jsem si číst všechny dostupné materiály v knihách i na internetu. Najednou jsem konečně pochopila, co všechno se v těle mého dítěte odehrálo, co všechno jsem způsobila tím, že jsem byla uvědomělá matka, tedy v uvozovkách. Že jsem bezhlavě věřila lékařům, že jsem si myslela, že dělám správnou věc a poškodila jsem svého syna a těžce jsem si za to pak nesla odpovědnost.

Začala jsem hledat pomoc a zjistila jsem, že všechny děti s aspergerem nebo autismem by měly mít okamžitě nasazenou bezlepkovou a bez mléčnou dietu. Že jim tyto potraviny poškozují nervový systém, a děti pak v důsledku toho přehnaně reagují na všechny okolní podněty. Když jsme najeli na bez lepek a bez mléčnou, a omezily cukry, došlo ke změně. Honza předtím měl jen svoje oblíbené hračky a pořady, které jsme mu museli pořád pouštět dokola. Prostě si za každou cenu dodržoval svoje kolority, nechtěl nic nového, nové věci, lidi ho nezajímali. Ani nechtěl mluvit. Během dvou dnů se začal zajímat o okolí, zapojovat do kolektivu ve školce. V té době bylo mladší dceři rok a on si s ní začal hrát, začal si užívat rozmanitosti světa. Předtím byl jako v tunelu, jako by měl jen svůj vlastní svět. Začal si povídat s hračkami, což do té doby nikdy nedělal. To mně utvrdilo, že dělám správně. A pak jsem konečně narazila na detoxikaci v Biorezoně, tam zjistili, že je plný toxické zátěže z očkování. A pak jsem tu byla já, matka, která jsem prodělala klíšťovou encefalitidu, EBV a žloutenku, jejichž viry mi zůstaly trvale v těle a Honza je po mně podědil. Takže díky těmto virům měl oslabené játra a nervovou tkáň.

V 6 letech jsme opakovali psychologické vyšetření a závěr té samé lékařky byl je Honza je zcela zdráv.

Uplynul další čas a Honzovi je 7 let a je naprosto zdravý kluk, který vše dohnal a ve škole patří k nejlepším, především v matematice. Má kamarády a hraje tenis a fotbal a zajímá se o vše kolem.

Mám radost, že jsem to jako máma zvládla a všem ostatním maminám posílám sílu a odhodlání v detoxikaci svých nemocných dětí.